Houbařský kalendář: kdy a kde rostou houby

Houby nerostou podle kalendáře, ale podle počasí. Stejný les může být v září prázdný a o dva týdny později plný hřibů, jen proto, že mezitím vydatně zapršelo a noci se ochladily. Přesto má houbařský rok svůj rytmus. Každá roční doba přináší jiné druhy a každý druh má rád jiný les, jiného stromového souseda a jinou vlhkost. Tento kalendář shrnuje, kdy a kde které houby rostou, podle čeho poznat, že je vhodná doba vyrazit, a na co si dát pozor v jednotlivých měsících.

Proč houby rostou ve vlnách

Houba, kterou sbíráme, je jen plodnice. Vlastní organismus, podhoubí, žije celoročně v půdě a plodnice vytváří jen tehdy, když má dost vody a vhodnou teplotu. Obvykle se plodnice objevují zhruba jeden až dva týdny po vydatném dešti, pokud zároveň není příliš horko ani chladno. Proto houby přicházejí ve vlnách, které se dají předvídat podle počasí. Krátký letní liják na vyschlou půdu obvykle nestačí. Houbám pomáhá déle trvající vláha, která prosytí půdu do hloubky.

Počasí, které houbám přeje

Nejlepší podmínky nastávají po několika dnech vydatných srážek, kdy se denní teploty drží kolem patnácti až dvaceti stupňů a noci se ochladí. Takové počasí přichází nejčastěji koncem léta a na podzim. Velké horko houby brzdí stejně jako sucho. V horkém létě rostou hlavně ve vlhkých údolích, u potoků a v hustých lesích, kde se drží vláha. Studené noci pod pět stupňů a první mrazíky naopak ukončují sezónu mnoha druhů. Některé houby, například čirůvky nebo penízovky, ale snášejí chlad a rostou pozdě na podzim i v zimě.

Období	Hlavní druhy	Kde hledat	Na co si dát pozor
březen až květen	smrže, kačenky, čirůvka májovka	světlé listnaté lesy, sady, břehy potoků	záměna smrže s jedovatým ucháčem
červen až červenec	hřib dubový, lišky, holubinky, první bedly	listnaté a smíšené lesy, okraje luk	červivé plodnice v teple
srpen	hřiby, kozáky, křemenáče, lišky, bedly	smíšené lesy po deštích	muchomůrka zelená začíná růst
září	hřib smrkový, babky, klouzci, václavky, bedly	jehličnaté a smíšené lesy	vrchol výskytu muchomůrky zelené
říjen	václavky, čirůvky, ryzce, pečárky, klouzci	pařezy, jehličnaté lesy, louky	záměny čirůvek a závojenek
listopad až únor	hlíva ústřičná, penízovka sametonohá, ucho Jidášovo	kmeny a pařezy listnáčů	jen jisté druhy, zmrzlé plodnice se kazí

Jaro: smrže a první houby

Jarní houbaření začíná v březnu a dubnu smrži, kteří rostou ve světlých listnatých lesích, v sadech, na okrajích lužních lesů a někdy i na mulči v zahradách. Jsou vyhledávané, ale vzácnější. Na jaře roste i jedovatý ucháč obecný, který se smrži podobá. Má ale mozkovitě zprohýbaný klobouk místo pravidelných jamek a obsahuje jed, který může poškodit játra. V květnu se objevuje čirůvka májovka, jedna z prvních hojnějších jedlých hub. Roste v kruzích na loukách a v sadech a má výraznou moučnou vůni.

Léto: hřib dubový a lišky

V červnu a červenci přicházejí hřiby dubové a první lišky, obvykle po teplých vydatných deštích. Hřib dubový roste pod duby a buky, často na okrajích lesů a v parcích. Lišky mají rády vlhké jehličnaté i smíšené lesy s mechem a rostou často ve skupinách na stejných místech rok co rok. Jsou odolné vůči červům a dobře se sbírají i v teple. V letním horku houby rychle červivějí a přestárnou. Sbírají se proto mladé a zpracují se ještě ten den.

Konec léta a září: vrchol sezóny

Nejbohatší houbařská sezóna u nás přichází koncem srpna a v září. Po vydatných deštích rostou hřiby smrkové, kozáky, křemenáče, babky a klouzci, na loukách bedly a pečárky. Září je zároveň měsícem nejhojnějšího výskytu muchomůrky zelené, nejjedovatější houby našich lesů. Proto je potřeba v této době sbírat jen houby, které s jistotou znáte. V září se také nejvíc houbaří, v lesích je hodně lidí a nejznámější místa bývají rychle vysbíraná. Vyplatí se chodit brzy ráno a hledat i na méně navštěvovaných místech.

Říjen: václavky a čirůvky

V říjnu přicházejí václavky, které rostou v trsech na pařezech, kmenech a kořenech stromů. Jsou hojné, ale syrové nebo nedovařené jsou jedovaté a musí se důkladně povařit. Rostou také čirůvky, ryzce a pozdní klouzci. Mezi čirůvkami je řada jedovatých druhů a jejich určování vyžaduje zkušenost. Na loukách a pastvinách se v říjnu objevují pečárky, které se musí pečlivě odlišit od jedovatých muchomůrek. Rozhodující jsou barva lupenů a stavba báze třeně.

Zima: houby na dřevě

Ani v zimě houbaření nekončí. Na kmenech a pařezech listnáčů roste hlíva ústřičná a penízovka sametonohá, která snáší i mráz. Na bezu černém a jiných listnáčích roste ucho Jidášovo, rosolovitá houba, která se používá v asijské kuchyni. Při oblevě se zmrzlé plodnice rychle vzpamatují. Zimní houby mají výhodu, že je s čím zaměnit méně. I tak se sbírají jen druhy, které s jistotou znáte.

Stromy a jejich houboví partneři

Mnoho hub žije v symbióze s konkrétními stromy a roste jen v jejich blízkosti. Znalost stromů proto houbaři výrazně pomáhá. Hřib smrkový roste pod smrky, ale i pod buky a borovicemi, hřib dubový pod duby a buky. Kozák březový a křemenáč březový rostou pod břízami, klouzek sličný pod modříny. Lišky mají rády smrky a buky, václavky rostou na dřevě mnoha stromů. Kdo pozná stromy, ví, kde kterou houbu hledat.

Strom	Typické houby
smrk	hřib smrkový, lišky, ryzec smrkový, klouzek
borovice	hřib borový, klouzek obecný, ryzec pravý
dub a buk	hřib dubový, hřib smrkový, lišky, holubinky
bříza	kozák březový, křemenáč březový
modřín	klouzek sličný, klouzek šedý
pařezy a mrtvé dřevo	václavky, hlíva ústřičná, penízovka sametonohá

Louky, pastviny a zahrady

Houby nerostou jen v lese. Na loukách a pastvinách rostou pečárky, bedly, špičky obecné a čirůvky májovky. Na lukách se ale hojně vyskytují i jedovaté druhy, například muchomůrky na okrajích lesů nebo drobné jedovaté strmělky. Proto se i na louce sbírá jen to, co s jistotou znáte. Houby rostoucí u silnic, v blízkosti polí ošetřovaných chemií nebo v městských parcích se nesbírají. Hromadí těžké kovy a další škodliviny.

Jak poznat, že je vhodná doba

Nejlepším ukazatelem je počasí posledních dvou týdnů. Pokud vydatně pršelo a teploty se drží v příjemném rozmezí, houby obvykle přicházejí. Pomáhají také zprávy od ostatních houbařů a houbařské mapy výskytu na internetu, kde lidé hlásí úlovky. Ukazují, kde a co právě roste. V lese se vyplatí sledovat drobné rychle rostoucí houby, například penízovky nebo helmovky. Když je jich hodně, podmínky jsou vhodné i pro větší druhy.

Vlhkost půdy a mech

Houby rostou tam, kde je půda vlhká i několik dní po dešti. V zastíněných roklích, u potoků a v mechu se vláha drží déle než na prosluněných svazích. Mechový porost je dobrým znamením, protože drží vodu a chrání podhoubí. V suchých obdobích se proto houby hledají hlavně v mechu a na severních svazích. Na vysušených místech s holou půdou houby v suchu nerostou vůbec. Vyplatí se je vynechat a hledat tam, kde je vlhko.

Nadmořská výška a regiony

S nadmořskou výškou se houbařská sezóna posouvá. V horách začínají houby růst později na jaře a končí dřív na podzim. V nížinách může v horkém létě nastat houbařské sucho, zatímco v podhůří a na horách rostou houby bohatě. Opačně na podzim horské lesy dřív vymrznou. Pokud v okolí houby nerostou, vyplatí se zkusit vyšší polohy nebo vlhčí údolí. Rozdíl v úrodě může být velký i na krátké vzdálenosti.

Houby na zahradě

Na zahradách se houby objevují hlavně v trávníku po deštích, na mulči z kůry a štěpky nebo u pařezů. Většinou jde o drobné druhy, které se nesbírají. Kruhy hub v trávníku, tak zvané čarodějné kruhy, vytváří podhoubí rozrůstající se do stran. Trávníku mohou škodit, ale samotné plodnice se jen posečou. Pokud na zahradě rostou houby, které neznáte, zvlášť v dosahu dětí a psů, je lepší je odstranit. Mnoho drobných zahradních hub je jedovatých.

Kalendář není pravidlo

Termíny v kalendáři jsou orientační a každý rok se liší. Teplý podzim prodlouží sezónu hřibů do října, chladné a suché léto ji naopak zkrátí. Proto se houbař řídí hlavně aktuálním počasím a zkušeností z konkrétních míst. Záznamy o tom, kdy a kde co rostlo, se po letech stávají nejcennějším zdrojem. Kalendář slouží k orientaci, jaké druhy v dané době očekávat. Pomáhá také uvědomit si, které nebezpečné záměny jsou právě aktuální.

Bezpečnost na prvním místě

Znalost kalendáře neznamená znalost hub. Každý druh se před sběrem musí s jistotou určit, a to podle všech znaků, ne podle jednoho. Začínající houbaři by měli sbírat jen několik nejznámějších druhů, které nemají nebezpečné dvojníky, a ostatní ukazovat zkušeným houbařům nebo v houbařské poradně. Nejčastější nebezpečné záměny a jak se jim vyhnout popisuje článek o jedovatých houbách a nebezpečných záměnách.

Podzim na zahradě i v lese

Houbaření patří k podzimu stejně jako sklizeň ovoce a příprava zahrady na zimu. Úroda z lesa i ze zahrady se zpracovává ve stejnou dobu. Uskladnění ovoce a zeleniny popisují články o uskladnění jablek a hrušek a o skladování úrody ze zahrady. Podzimní práce na zahradě shrnuje rozcestník podzimní zahrady.

Bedly na loukách a okrajích lesů

Bedla vysoká patří k nejoblíbenějším houbám. Roste od července do října na okrajích lesů, v řídkých hájích, na pasekách a loukách, často na stejných místech každý rok. Mladé bedly připomínají paličky na bubny, dospělé mají široký šupinatý klobouk. Sbírají se klobouky, třeň je tuhý a vláknitý. Bedlu je nutné odlišit od jedovatých muchomůrek a drobných jedovatých bedel. Rozhoduje posuvný prsten, hadovitě kreslený třeň a chybějící pochva u báze.

Klouzci a babky

Klouzci mají slizký klobouk a rostou pod jehličnany, klouzek obecný pod borovicemi, klouzek sličný pod modříny. Sbírají se mladí a slizká pokožka se před úpravou stahuje. Babky, tedy hřib hnědý, rostou v jehličnatých lesích, často ve smrkových a borových, a jsou hojné koncem léta a na podzim. Při dotyku rourky modrají, což je u nich normální. Obě skupiny se hodí hlavně do smaženice a na nakládání. Na sušení jsou méně vhodné, klouzci po usušení tmavnou.

Proč jsou houby červivé

V teplém počasí houby rychle napadají larvy mušek. Nejdřív se objeví v třeni a pak postupují do klobouku. Červivost se kontroluje už v lese, rozříznutím třeně. Silně červivé houby se nechávají v lese, kde podhoubí dál rozšiřují spory. V chladnějších podzimních dnech je červivých hub méně. Proto se na sušení a zásoby hodí hlavně houby z pozdního léta a podzimu.

Ranní, nebo odpolední sběr

Houbaři tradičně vyrážejí brzy ráno, kdy jsou houby čerstvé a lesy ještě prázdné. Ranní houby jsou pevné a dobře vydrží transport. Odpoledne se houbaří také, ale houby jsou prohřáté a v horku se rychleji kazí. Nasbírané houby je pak potřeba zpracovat co nejdřív. Za tmy a za soumraku se nehoubaří, v lese se snadno zabloudí a zakopne. Den v lese se plánuje tak, aby cesta zpět vedla za světla.

Houbaření s dětmi

S dětmi je houbaření zážitkem, ale vyžaduje dohled. Děti nesmí nic ochutnávat a sbírané houby nosí dospělému ke kontrole. Dobrou praxí je naučit děti poznat nejprve jeden nebo dva nezaměnitelné druhy a naopak ukázat jim nejnebezpečnější jedovaté houby. Znalost jedovatých hub je důležitější než jedlých. Po houbaření se myjí ruce, zvlášť před jídlem. Kontakt s jedovatou houbou sám o sobě neotráví, ale děti si ruce strkají do pusy.

Záznamy a vlastní mapa

Zkušení houbaři si vedou záznamy o tom, kde a kdy co našli. Podhoubí žije desítky let a na dobrých místech plodí opakovaně. Stačí poznámka v telefonu s místem, datem a počasím předchozích dnů. Za pár sezón vzniká osobní houbařský kalendář přesnější než jakýkoli obecný. Záznamy zároveň pomohou pochopit, jak konkrétní místo reaguje na počasí. Některá místa plodí po každém dešti, jiná jen ve vlhkých letech.

Suchá léta a změny sezóny

V posledních letech přicházejí častěji suchá léta, kdy houby rostou jen krátce nebo vůbec. Sezóna se pak často posouvá do října, kdy přijdou vydatnější deště. V suchém roce se vyplatí sledovat vlhká místa a vyšší polohy. Houby se také mohou objevit náhle po jediné vydatné bouřce, pokud trvá dost dlouho. Houbaři si proto zvykají méně spoléhat na tradiční termíny a víc na aktuální podmínky. Kalendář zůstává orientací, ne slibem.

Kam s úlovkem

Nasbírané houby se zpracují co nejdřív, nejpozději druhý den. Uchovávají se v chladu, v košíku nebo papírovém sáčku, nikdy v igelitu. Část se sní čerstvá, zbytek se usuší, zamrazí nebo naloží. Postupy popisuje článek o sušení a mražení hub. Pokud je hub hodně, vyplatí se je rozdělit podle druhu a vhodnosti zpracování. Ne každá houba se hodí na sušení a ne každá na mražení.

Hřib borový a hřib smrkový

Hřib smrkový je nejznámější a nejhledanější houbou u nás. Má světle až tmavě hnědý klobouk, bílé až nažloutlé rourky a bílý třeň s jemnou síťkou v horní části. Hřib borový má tmavší, červenohnědý klobouk a roste hlavně pod borovicemi a smrky ve vyšších polohách. Objevuje se často o něco později než smrkový. Oba hřiby se dají zaměnit s hořkým hřibem žlučníkem, který není jedovatý, ale jediný kus pokazí celé jídlo. Žlučník má růžové rourky a tmavou hrubou síťku na třeni.

Lišky celou sezónu

Liška obecná roste od června do října a patří k nejspolehlivějším houbám. Často roste na stejných místech opakovaně, v mechu a pod smrky nebo buky. Má vaječně žlutou barvu, lišty místo lupenů sbíhající na třeň a příjemnou ovocnou vůni. Pozor na lištičku pomerančovou, která je oranžovější a měkčí. Lišky se špatně suší, po usušení tuhnou. Nejlépe se hodí k okamžité úpravě nebo se krátce podusí a zamrazí.

Pravidla pro sběr v lese

V lesích je sběr hub pro vlastní potřebu obecně povolen, ale v některých chráněných územích, například v nejpřísněji chráněných částech národních parků a přírodních rezervací, platí zákaz vstupu nebo sběru. Informace bývají na tabulích u vstupu do území. V lese se nechodí mimo cesty v oplocenkách a mladých výsadbách, kde se obnovuje les. Poškození mladých stromků je přestupek. Jak houby správně sbírat, aby se podhoubí nepoškodilo, a co s sebou do lesa, popisuje článek o tom, jak sbírat houby.

Houbaření a počasí na podzim

Na podzim je důležitá teplota noci. Když noci klesají k nule, růst většiny hub se zpomalí a přichází konec sezóny hřibů. První mrazíky poškodí plodnice, které pak rychle hnijí. Zmrzlé houby se nesbírají, protože se po rozmrznutí rozkládají. Pozdní podzim patří václavkám, čirůvkám a houbám na dřevě. Kdo chce houbařit do zimy, zaměří se na ně.

Další postupy, jak uchovat úrodu z lesa i zahrady na zimu, shrnuje rozcestník podzimní spíže od houbaření po zavařování.

FAQ k houbařskému kalendáři

Kdy rostou houby?

Obvykle jeden až dva týdny po vydatném dešti, při teplotách kolem patnácti až dvaceti stupňů.

Kdy je vrchol houbařské sezóny?

Koncem srpna a v září, pokud je dostatek srážek.

Kdy rostou smrže?

Na jaře, v březnu a dubnu, ve světlých listnatých lesích a sadech.

Kdy rostou václavky?

Hlavně v říjnu, v trsech na pařezech a kmenech.

Kde rostou hřiby?

Pod smrky, buky, duby a borovicemi, podle druhu hřibu.

Kde rostou kozáky?

Pod břízami.

Rostou houby i v zimě?

Ano, například hlíva ústřičná a penízovka sametonohá na dřevě.

Proč houby nerostou, i když pršelo?

Déšť byl krátký, nebo je příliš horko či chladno. Houby potřebují prosycenou půdu a mírné teploty.

Kdy roste muchomůrka zelená?

Nejvíc v srpnu a září, v době vrcholu houbařské sezóny.

Mohu sbírat houby u silnice?

Ne, hromadí těžké kovy a škodliviny.

Kde hledat houby v suchu?

Ve vlhkých údolích, u potoků, v mechu a na severních svazích.

Rostou houby na horách jindy?

Ano, sezóna v horách začíná později a končí dřív.

Jak zjistit, kde právě rostou houby?

Podle počasí posledních dvou týdnů a houbařských map výskytu.

Jsou houby na zahradě jedlé?

Většinou jde o drobné druhy, které se nesbírají, mnohé jsou jedovaté.