Jak sbírat houby: vybavení, určování a přenos

Dobrý houbař se nepozná podle plného košíku, ale podle toho, co do něj nedá. Sběr hub začíná jistým určením každého kusu a končí správným transportem domů, aby se houby nezkazily cestou. Mnoho chyb vzniká z pohodlnosti. Houby se nesou v igelitové tašce, sbírá se všechno, co vypadá povědomě, a neznámé kusy se hodí do košíku s tím, že se určí doma. Tento návod shrnuje, co si vzít s sebou, jak houby sbírat a čistit, co nechat v lese a jak postupovat, když si nejste jistí.

Co si vzít do lesa

Základem je proutěný košík, ostrý nožík a měkký kartáček na očištění hub. Košík propouští vzduch a houby se v něm nemačkají. Hodí se také kapesní atlas hub, telefon s nabitou baterií a mapou, voda a svačina. Houbaření často trvá déle, než se plánuje. Oblečení se volí podle počasí, s pevnou obuví do mokrého terénu a dlouhými rukávy a nohavicemi proti klíšťatům. Světlé oblečení usnadní hledání klíšťat po návratu.

Věc	K čemu slouží
proutěný košík	vzdušný transport bez mačkání
nožík	odříznutí nebo očištění báze
kartáček	očištění jehličí a zeminy v lese
atlas hub	ověření znaků na místě
telefon s mapou a baterií	orientace a přivolání pomoci
papírové sáčky	oddělení neznámých hub od ostatních
repelent a světlé oblečení	ochrana před klíšťaty

Proč ne igelitová taška

V igelitové tašce se houby zapaří, zmačkají a rychle se začnou kazit. Rozkládající se bílkoviny mohou způsobit trávicí potíže i u jinak jedlé houby. Mnoho takzvaných otrav houbami ve skutečnosti způsobí zkažené jedlé houby, ne jedovaté druhy. Proto se na způsobu transportu podílí i zdravotní bezpečnost. Pokud chybí košík, poslouží papírový sáček nebo látková taška. Houby se v nich nesmějí vrstvit příliš vysoko.

Určení před sběrem

Každá houba se určuje ještě v lese, dřív než skončí v košíku. Houba, kterou s jistotou neznáte, do košíku k ostatním nepatří. Určuje se podle všech znaků najednou: klobouku, lupenů nebo rourek, třeně, prstenu, báze, barvy dužiny po rozříznutí a vůně. Jeden znak nestačí. Nejbezpečnější je sbírat jen několik druhů, které znáte spolehlivě a které nemají nebezpečné dvojníky. Seznam bezpečných druhů se rozšiřuje postupně.

Vykroutit, nebo uříznout

Obě metody jsou přijatelné, pokud se šetrně zachází s podhoubím. Houba se buď opatrně vykroutí, nebo se uřízne těsně nad zemí. U hub, které neznáte nebo si nejste jistí, se houba vždy vykroutí celá i s bází. U muchomůrek je právě báze s pochvou jedním z klíčových znaků a při uříznutí zůstane v zemi. Po vykroucení se místo zahrne hrabankou, aby podhoubí nevyschlo. Prázdné díry v lese vysychají a podhoubí trpí.

Čištění v lese

Houby se čistí už v lese. Seřízne se zemitá báze, odstraní jehličí a listí a rozřízne se třeň, aby se ověřila červivost. Očištěné houby se v košíku neušpiní ostatní a doma je méně práce. Zbytky a červivé kusy zůstanou v lese. Houby se nemyjí, nasáknou vodu a hůř se zpracovávají. Doma se jen otřou vlhkým hadříkem nebo krátce opláchnou těsně před úpravou.

Co v lese nechat

V lese se nechávají staré, přezrálé a nahnilé houby. Rozklad v nich už začal a mohou způsobit trávicí potíže. Stejně tak silně červivé houby, plesnivé kusy a zmrzlé plodnice. Zmrzlá houba se po rozmrznutí rychle rozkládá. A především se nechávají všechny houby, které neznáte. Kopat do nich nebo je ničit nemá smysl, i jedovaté houby mají v lese své místo.

Neznámé houby a poradny

Pokud najdete houbu, kterou chcete poznat, vezměte ji celou do samostatného papírového sáčku, odděleně od ostatních. Nikdy ji nemíchejte s jistě určenými houbami. Určení je nejlepší svěřit zkušenému houbaři nebo houbařské poradně, které pořádají mykologické spolky a muzea, často s výstavami hub na podzim. Mobilní aplikace na určování hub podle fotografie mohou pomoci s orientací, ale nejsou spolehlivé. Na jejich základě se houby nejedí.

Pověry o poznávání jedovatých hub

O jedovatých houbách koluje řada pověr. Jedovatou houbu nepoznáte podle toho, že zčerná stříbrná lžička, zhnědne cibule nebo že ji neokusují slimáci. Muchomůrka zelená chutná a voní nenápadně a slimáci ji klidně jedí. Pověry byly příčinou mnoha tragických otrav. Spolehlivý je jen jistý názor na druh houby podle všech jejích znaků. Kdo si není jistý, houbu nejí.

Mladé, nebo staré houby

Nejlepší jsou mladé a středně staré houby, pevné a bez červů. U velmi mladých hub ale chybí některé znaky, podle kterých se určují. Mladé muchomůrky jsou uzavřené ve vajíčku a mohou připomínat pýchavky nebo mladé žampiony. Proto se velmi mladé plodnice neznámých druhů nesbírají. Pýchavky se sbírají jen dokud jsou uvnitř čistě bílé a stejnorodé. Pokud se v nich při rozříznutí objeví obrys klobouku, jde o mladou muchomůrku.

Kolik hub sbírat

Sbírá se tolik hub, kolik se stihne zpracovat. Houby, které se zkazí doma, jsou škoda pro les i pro houbaře. Část plodnic se nechává v lese, zvlášť dospělé kusy, které šíří spory. Díky nim podhoubí plodí i v dalších letech. Při velké úrodě se vyplatí houby rozdělit mezi rodinu a sousedy nebo zpracovat na sušení a mražení.

Orientace v lese

V lese se při houbaření snadno zabloudí, protože se hledí k zemi a chodí mimo cesty. Pomáhá telefon s mapou a nastavenou polohou. Před odchodem je dobré říct doma, kam jdete a kdy se vrátíte. V nepřehledném terénu se nehoubaří o samotě. Při ztrátě orientace se nepokračuje naslepo, ale vrací se po známé cestě nebo se kontaktuje pomoc. Signál bývá lepší na kopcích a otevřených místech.

Klíšťata po houbaření

Houbaři patří k nejohroženějším skupinám z hlediska klíšťat, protože se pohybují v podrostu. Klíšťata jsou aktivní od jara do pozdního podzimu. Po návratu se prohlédne celé tělo, zvlášť podkolenní jamky, třísla, podpaží a za ušima. Přisáté klíště se co nejdřív odstraní. Proti klíšťové encefalitidě existuje očkování, o kterém je vhodné se poradit s lékařem. Proti borelióze očkování není a místo po klíštěti se sleduje.

Doprava domů a skladování

Houby se po cestě domů chrání před sluncem a teplem. V rozpáleném autě se začnou rychle kazit. Doma se houby rozloží na podnos v chladu a zpracují se ještě ten den, nejpozději druhý den. V lednici vydrží krátce, v papírovém sáčku nebo misce zakryté utěrkou. Postupy uchování popisuje článek o sušení a mražení hub.

Houby pro začátečníky

Začínající houbař by měl sbírat jen několik druhů, které jsou dobře poznatelné a nemají smrtelně jedovaté dvojníky. Seznam se rozšiřuje postupně, rok po roce. Mezi vhodné druhy pro začátek patří hřiby s rourkami místo lupenů, kozáky, křemenáče a lišky. Mezi hřibovitými houbami nejsou u nás tak nebezpečné druhy jako mezi lupenatými, přesto i tady existují jedovaté, například hřib satan, který způsobuje prudké trávicí potíže. Houby s lupeny, tedy muchomůrky, čirůvky, závojenky, pečárky a bedly, patří do pokročilé houbařské znalosti. Mezi nimi jsou nejnebezpečnější druhy.

Skupina	Poznávací znak	Riziko záměny
hřiby, kozáky, křemenáče	rourky pod kloboukem	nízké, hořký žlučník, hřib satan
lišky	lišty sbíhající na třeň	nízké, lištička pomerančová
bedly	posuvný prsten, hadovitý třeň	střední, muchomůrky, drobné bedly
pečárky a žampiony	růžové až hnědé lupeny	vysoké, muchomůrka zelená a jízlivá
čirůvky	lupeny, různé barvy	vysoké, jedovaté čirůvky a závojenky
holubinky	křehká dužina, lupeny	střední, muchomůrka zelená u zelených druhů

Rourky, lupeny a lišty

Podle spodní strany klobouku se houby dělí do základních skupin. Hřiby a jejich příbuzní mají rourky, které vypadají jako houbovitá vrstva s drobnými otvory. Lupenaté houby mají pod kloboukem tenké lupeny, tedy jakési lístky paprsčitě uspořádané od třeně. Lišky mají lišty, tedy nízké vidličnaté žilky sbíhající na třeň. Tato základní orientace je prvním krokem určení. Nerozhoduje ale sama o sobě, určuje se vždy podle všech znaků.

Prsten, pochva a báze

Prsten je blanitý zbytek obalu na třeni pod kloboukem. Mají ho například muchomůrky, bedly a pečárky, u bedly je posuvný. Pochva je blanitý kalich u báze třeně, zbytek obalu, ze kterého houba vyrostla. Je typická pro muchomůrky a často je ukrytá v zemi. Proto se neznámé lupenaté houby vždy vykrucují celé. Uříznutá houba bez báze se nedá spolehlivě určit.

Barva dužiny a vůně

Po rozříznutí se sleduje, jestli dužina mění barvu. U řady hřibovitých hub dužina zmodrá, což je u nich normální a nemusí znamenat jedovatost. Vůně je dalším znakem. Čirůvka májovka voní moučně, lišky ovocně, některé jedovaté druhy nepříjemně nebo po ředkvičce. Houby se neochutnávají syrové, ani malý kousek na jazyk. Některé jedy působí i ve velmi malém množství.

Etika v lese

V lese se chová tak, aby po houbaři zůstala příroda nepoškozená. Nešlape se po mladých stromcích, nerozhrabává se hrabanka a neláme se podrost. Jedovaté a neznámé houby se nekopou a neničí. Jsou součástí lesa a mají svou roli v rozkladu dřeva a výživě stromů. Odpadky, včetně obalů od svačiny, se odnášejí zpět. Les není odpadkový koš ani pro zbytky čištění hub, které nejsou přirozené.

Houbaření se psem

Pes může v lese houbaře doprovázet, ale vyžaduje dohled. Někteří psi se o houby zajímají a mohou je sníst. Muchomůrky a další jedovaté houby jsou nebezpečné i pro psy. Při podezření, že pes snědl houbu, se kontaktuje veterinář. V lese platí pravidla pro pohyb psů, v některých oblastech a obdobích musí být na vodítku kvůli zvěři.

Počasí a oblečení

Po dešti je v lese mokro a kluzko, proto se volí pevná nepromokavá obuv s dobrou podrážkou. Na kořenech a kamenech se snadno uklouzne. Za chladného podzimního rána se hodí vrstvené oblečení, během dopoledne se může rychle oteplit. Pláštěnka nezabere v košíku mnoho místa. V horkých letních dnech se nesmí zapomenout na vodu. Houbaření v horku a v terénu je fyzicky náročnější, než se zdá.

Zpracování hned po návratu

Doma se houby rozloží a znovu projdou. Každý kus se ještě jednou zkontroluje, zda jde opravdu o jistě určený druh. Pak se houby roztřídí podle toho, jak se zpracují. Mladé a pevné na sušení nebo mražení, ostatní na okamžitou úpravu. Čerstvé houby se vždy tepelně upravují, i jedlé druhy mohou syrové způsobit potíže. Václavky se musí povařit a vodu slít.

Nejčastější chyby houbařů

Nejčastější chybou je sebedůvěra houbaře, který sbírá podle dojmu. Většina vážných otrav vzniká záměnou, kterou postižený považoval za jistou. Druhou chybou je míchání neznámých hub s jistými v jednom košíku. Úlomek jedovaté houby může skončit v jídle. Třetí chybou je zpracování starých a zapařených hub. I jedlá houba se v teple a igelitu zkazí a způsobí otravu.

Kde se učit

Nejlepší školou jsou houbařské výstavy a vycházky s mykology, které pořádají mykologické spolky, muzea a přírodovědná centra. Vidíte houby naživo a slyšíte, podle čeho je poznat. Dobrý atlas s fotografiemi a popisy znaků je nezbytný. Vyplatí se atlas zaměřený na středoevropské houby. Učení je postupné. Každý rok přidat jeden nebo dva nové druhy je bezpečnější než se naučit mnoho najednou.

Když přesto dojde k otravě

Pokud se po jídle z hub objeví nevolnost, zvracení, průjem nebo jiné potíže, nečeká se, až to přejde. Kontaktuje se lékař nebo záchranná služba a uschovají se zbytky hub i jídla. Některé otravy se projevují až po mnoha hodinách, kdy se jed už vstřebal. Právě zpožděné příznaky bývají nejnebezpečnější. Postup a čísla na toxikologickou pomoc popisuje článek o otravě houbami a první pomoci.

Houby a těžké kovy

Houby snadno vstřebávají z půdy těžké kovy a další škodliviny. Nejvíc jich obsahují houby rostoucí u frekventovaných silnic, na skládkách, u továren a na hnojených polích. Proto se sbírají v lesích daleko od silnic a průmyslu. Vzdálenost několika desítek metrů od cesty už výrazně pomáhá. Houby se jedí jako doplněk stravy, ne ve velkém množství každý den. Při běžné konzumaci v houbařské sezóně nejsou škodliviny problémem.

Houby s dětmi v lese

Pro děti je houbaření výbornou příležitostí poznat les. Pravidlem ale je, že nic nesbírají a neochutnávají bez dospělého. Děti mohou houby hledat a ukazovat, dospělý rozhoduje, co se sbírá. Pomáhá naučit je poznat nejdřív nebezpečné muchomůrky. Houbaření s dětmi se plánuje kratší a s přestávkami. Unavené dítě se v lese snadno ztratí z dohledu.

Kdy vyrazit a jak dlouho

Nejlepší dobou je dopoledne po několika deštivých dnech, kdy houby vyrostly a nejsou zatím vysbírané. V sezóně je v lesích o víkendech rušno. Výlet se plánuje tak, aby cesta zpět vedla za světla a zbyl čas na zpracování hub. Houby, na které nezbude čas, se zkazí. Houbaření dvě až tři hodiny obvykle stačí na plný košík. Delší výlet už bývá hlavně procházkou.

Kontrola úlovku doma

Doma se úlovek rozloží na stůl a každý kus se ještě jednou prohlédne. Zkontroluje se spodní strana klobouku, třeň i báze. Pokud mezi houbami najdete kus, u kterého si nejste jistí, vyřadí se. Nejistota je vždy důvodem houbu nejíst. Jedovaté houby nesmí přijít do styku s jídlem. Nůž a prkénko se po vyřazení podezřelé houby umyjí.

Sběr hub a zákon

Houby rostoucí volně v lese jsou obecně volně sbíratelné pro vlastní potřebu. Jiná pravidla platí v soukromých oplocených pozemcích a v chráněných územích. Některé druhy hub jsou vzácné a chráněné, jejich sběr není vhodný. Obvykle jde o druhy, které začínající houbař nesbírá. Prodej hub vlastního sběru podléhá zvláštním pravidlům a houby musí být určené osobou se znalostí hub. Pro vlastní potřebu tato pravidla neplatí.

Další postupy, jak uchovat úrodu z lesa i zahrady na zimu, shrnuje přehled všech návodů k houbám a zavařování.

FAQ ke sběru hub

Mám houby řezat, nebo vykrucovat?

Obojí je přijatelné. Neznámé houby se vždy vykroutí celé i s bází.

Proč nenosit houby v igelitu?

Zapaří se a rychle kazí, zkažené houby mohou způsobit trávicí potíže.

Mám houby v lese čistit?

Ano, seřízne se báze, odstraní jehličí a zkontroluje červivost.

Mohu určit houbu podle aplikace?

Aplikace nejsou spolehlivé, na jejich základě se houby nejedí.

Kde nechat určit neznámou houbu?

U zkušeného houbaře nebo v houbařské poradně.

Pozná se jedovatá houba podle stříbrné lžičky?

Ne, je to nebezpečná pověra.

Jedí slimáci jedovaté houby?

Ano, i muchomůrku zelenou. Okousání nic nedokazuje.

Mohu sbírat velmi mladé houby?

Neznámé ne, mladé muchomůrky se podobají pýchavkám a žampionům.

Jak poznám mladou muchomůrku od pýchavky?

Po rozříznutí má muchomůrka uvnitř obrys klobouku, pýchavka je stejnorodě bílá.

Mám houby doma umýt?

Ne namáčet, jen otřít nebo krátce opláchnout těsně před úpravou.

Jak dlouho houby vydrží?

Zpracují se ještě ten den, nejpozději druhý den.

Co dělat se zbytky po čištění?

Nechat je v lese.

Jak se chránit před klíšťaty?

Dlouhé oblečení, repelent a prohlídka těla po návratu.

Mohu houbařit v národním parku?

V nejpřísněji chráněných částech a rezervacích platí zákazy, řiďte se informacemi u vstupu.