Ptáci na krmítku: jak je poznat

U zimního krmítka se během jednoho dopoledne vystřídá deset i patnáct druhů ptáků. Někteří jsou nápadní a snadno poznatelní, jiní se na první pohled podobají a rozliší se jen podle drobností na hlavě nebo křídlech. Poznávání ptáků u krmítka je nejjednodušší cesta k ornitologii. Ptáci jsou blízko, vracejí se a dají se pozorovat z okna dalekohledem i pouhým okem. Tento přehled popisuje ptáky, kteří na krmítka v Česku chodí nejčastěji, podle čeho je poznat, co rádi zobou a s kým se nejčastěji pletou. Co do krmítka dávat a jak ho umístit, řeší samostatné články, tady jde o to, kdo na něj přiletěl.

Jak ptáky u krmítka pozorovat

Nejvíc ptáků přilétá ráno, krátce po rozednění, kdy potřebují doplnit energii po dlouhé zimní noci. Druhá vlna přichází odpoledne, před setměním. Krmítko je nejlepší pozorovat z okna vzdáleného tři až deset metrů. Pták za sklem pozorovatele nevidí tak dobře, pokud stojí v šeru místnosti a nehýbe se. Pomůže obyčejný dalekohled se zvětšením osm až deset a atlas ptáků nebo mobilní aplikace. Aplikace rozpoznávající ptáky podle fotografie nebo zpěvu jsou dobrý pomocník, ale mohou se mýlit, proto je dobré znát i hlavní znaky.

Pták	Délka	Hlavní poznávací znak	Kde na krmítku
sýkora koňadra	14 cm	černá hlava, bílé tváře, žluté bříško s černým pruhem	závěsné krmítko, lojové koule
sýkora modřinka	12 cm	modrá čepička, žluté bříško, malá	závěsné krmítko, lojové koule
brhlík lesní	14 cm	modrošedý hřbet, černý proužek přes oko, šplhá hlavou dolů	kmen, krmítko, lojová koule
strakapoud velký	23 cm	černobílý, červené podocasní peří	lojová koule, kmen
zvonek zelený	15 cm	zelenožlutý, silný zobák, žluté pruhy na křídlech	stůl krmítka, slunečnice
pěnkava obecná	15 cm	samec s růžovou hrudí a šedomodrou hlavou, bílé pásky na křídlech	zem pod krmítkem
kos černý	25 cm	samec černý se žlutým zobákem, samice hnědá	zem, jablka
červenka obecná	14 cm	oranžová hruď a obličej	zem, nízké krmítko
vrabec polní	14 cm	hnědá čepička, černá skvrna na bílé tváři	stůl krmítka, zem
stehlík obecný	13 cm	červená maska, žlutý pruh na černém křídle	slunečnice, semeníky

Kdo co zobe

Podle zobáku se dá odhadnout, čím se pták živí. Silný kuželovitý zobák mají zrnožravci, kteří louskají semena, tenký zobák mají ptáci živící se v létě hmyzem, kteří v zimě ocení tuk a měkkou potravu. Proto se vyplatí nabízet víc druhů potravy na více místech: semena v krmítku, lůj zavěšený na větvi a jablka nebo vločky na zemi. Každá skupina ptáků si najde své.

Skupina	Druhy	Oblíbená potrava
sýkory a mlynařík	koňadra, modřinka, uhelníček, mlynařík	slunečnice, lůj, drcené ořechy
šplhavci	brhlík, strakapoud	lůj, ořechy, slunečnice
zrnožravci se silným zobákem	zvonek, dlask, hýl, vrabci	slunečnice, proso, obilí
drobní semenožravci	stehlík, čížek	niger, loupaná slunečnice, semeníky
ptáci sbírající na zemi	pěnkava, jikavec, pěvuška	vypadaná semínka, drobné směsi
měkkožraví ptáci	kos, kvíčala, červenka	jablka, rozinky, vločky, lojové směsi

Jak připravit lojové krmení doma a čím ho obohatit, popisuje článek o lojových koulích a lojovém krmení.

Sýkora koňadra

Koňadra je nejběžnějším ptákem zimních krmítek. Má černou hlavu s bílými tvářemi, zelenavý hřbet a žluté bříško, přes které se táhne černý pruh od hrdla k ocasu. Samec a samice se liší šířkou pruhu na břiše. Samec má pruh široký a mezi nohama se rozšiřuje, samice ho má užší a slabší. Koňadra je odvážná a obratná. Visí na lojových koulích hlavou dolů, odnáší si slunečnicová semínka na větev a tam je rozklovává. Zpívá už od konce zimy, známé dvouslabičné ci ci bě.

Sýkora modřinka

Modřinka je menší než koňadra a snadno se pozná podle blankytně modré čepičky, modrých křídel a ocasu. Tváře má bílé, přes oko vede tmavý proužek a bříško je žluté bez výrazného pruhu. U krmítka je rychlá a akrobatická, vybírá drobná semínka a zobe lůj. Často přilétá ve smíšených hejnech s koňadrami. Modřinka se může plést s koňadrou, ale rozhoduje barva temene: koňadra má temeno černé a lesklé, modřinka modré.

Další sýkory: babka, uhelníček a parukářka

Sýkora babka je nenápadná šedohnědá s malou černou čepičkou a černou skvrnkou na bradě. Velmi podobná je sýkora lužní a obě se od sebe spolehlivě rozeznají hlavně podle hlasu. Sýkora uhelníček je nejmenší z našich sýkor. Připomíná malou koňadru, ale bříško má béžové, ne žluté, a na týlu má bílou skvrnu. Na krmítka chodí hlavně v blízkosti jehličnatých lesů. Sýkora parukářka má na hlavě špičatou chocholku s černobílým vzorem. Je vázaná na jehličnaté lesy a na zahradní krmítka přilétá hlavně tam, kde jsou blízko smrky nebo borovice.

Mlynařík dlouhoocasý

Mlynařík vypadá jako malá kulička peří s nepřiměřeně dlouhým ocasem. Je bílý s černými a narůžovělými partiemi, severní poddruh má celou hlavu bílou. Mlynaříci se v zimě pohybují v hejnech po deseti až dvaceti ptácích a na krmítko vtrhnou najednou. Nejraději zobou lůj a drobná semínka. V mrazivých nocích se hejno mlynaříků tiskne k sobě na větvi, aby se navzájem zahřálo.

Brhlík lesní

Brhlík je jediný náš pták, který dokáže po kmeni šplhat hlavou dolů. Má modrošedý hřbet, oranžově béžové bříško a černý proužek přes oko, zobák je dlouhý a rovný. Na krmítko přilétá pro slunečnici, ořechy a lůj. Semínka si často odnáší a zastrkává je do škvír v kůře jako zásobu. Brhlík je u krmítka dominantní, drobnější sýkory ustupují. Jeho hlasité volání se ozývá celou zimu.

Strakapoud velký

Strakapoud je nejčastější datel u zahradních krmítek. Je černobílý s velkými bílými skvrnami na ramenou a červeným peřím pod ocasem. Samec má na týlu červenou skvrnku, samice ne, mladí ptáci mají červenou celou čepičku. U krmítka zobe hlavně lůj, ořechy a slunečnici. Lojovou kouli dokáže během několika dnů rozklovat celou. Strakapouda prozradí bubnování zobákem do suchých větví, kterým si na konci zimy značí teritorium. Na zahradu přilétá i strakapoud prostřední, menší, s červenou čepičkou u obou pohlaví.

Zvonek zelený

Zvonek je statný pták velikosti vrabce se silným kuželovitým zobákem. Samec je olivově zelený se žlutými pruhy na křídlech a ocase, samice je šedohnědější. Na krmítku vydrží sedět dlouho a louskat slunečnici. Jeho hlas je protáhlé zvonivé džžvííí. Zvonků v posledních letech ubývá kvůli nemoci trichomonóze, která se šíří mimo jiné znečištěným krmením a vodou. Pták s načepýřeným peřím, který nemůže polykat a u krmítka posedává, je nemocný. Proto je důležité krmítka udržovat čistá.

Pěnkava obecná a jikavec

Pěnkava je jedním z nejpočetnějších ptáků v Česku. Samec má růžovohnědou hruď, modrošedou hlavu a dva bílé pásky na křídlech, samice je nenápadně olivově hnědá, ale pásky na křídlech má také. Pěnkavy zobou hlavně na zemi pod krmítkem, kde sbírají vypadaná semínka. Na krmítko samotné létají méně. V zimě se k pěnkavám přidává jikavec, severský příbuzný, který k nám přilétá na zimu. Má oranžovou hruď a ramena, bílý kostřec viditelný v letu a samec v zimě skvrnitou hlavu.

Stehlík obecný

Stehlík je nejbarevnější pták zahradního krmítka. Má červenou masku kolem zobáku, černobílou hlavu a na černých křídlech výrazný žlutý pruh. Nejraději zobe drobná semena, bodláky, štětky, slunečnici a černé nigerové semínko. Na zahradu ho přiláká i neposekaný záhon se semeníky. Stehlíci chodí v malých hejnech a jejich cvrlikavý hlas zní skoro jako smích. Kde nechat na zimu semeníky, popisuje článek zahrada pro ptáky v zimě.

Dlask tlustozobý a hýl obecný

Dlask je robustní pěvec s obrovským kuželovitým zobákem, kterým dokáže rozlousknout i pecku třešně. Je rezavohnědý s šedým týlem a černou bradou, na křídlech má bílý pruh. U krmítka je plachý, ale vytrvalý, a když přiletí, drobnější ptáci ustupují. Nejraději louská slunečnici. Hýl je zavalitý pták s černou čepičkou. Samec má jasně růžovočervenou hruď, samice šedohnědou. Hýli přilétají na krmítka hlavně v mrazivých zimách a zobou slunečnici a pupeny stromů.

Vrabec domácí a vrabec polní

Oba vrabci se u krmítka vyskytují často a snadno se zamění. Samec vrabce domácího má šedé temeno, kaštanový pruh za okem a černou bradu, samice je nenápadně šedohnědá. Vrabec polní má čokoládově hnědou čepičku a na bílé tváři výraznou černou skvrnu. Samec a samice vypadají stejně. Vrabci chodí v hejnech a zobou na zemi i na stole krmítka. Obou druhů v posledních desetiletích ubylo, hlavně kvůli úbytku hnízdních míst a potravy v okolí domů.

Kos černý a drozdi

Kos je u krmítka velký a nezaměnitelný. Samec je celý černý se žlutým zobákem a žlutým kroužkem kolem oka, samice je tmavě hnědá s nevýrazně skvrnitou hrudí. Kos zobe na zemi. Místo semínek preferuje jablka, rozinky, ovesné vločky a lojové směsi rozdrobené na zem. V zimě přilétají na zahrady i drozdi kvíčaly, velcí šedohnědí drozdi se šedou hlavou a kostřecem. Chodí v hejnech na jeřabiny, hlohy a spadaná jablka.

Červenka obecná a pěvuška modrá

Červenka je drobný kulatý pták s oranžovou hrudí a obličejem. Část populace přezimuje u nás a přilétá k nízkým krmítkům nebo zobe na zemi. Červenka je teritoriální i v zimě a z krmítka vyhání jiné červenky. Zpívá i v zimních měsících, často za šera pod pouličními lampami. Pěvuška modrá je nenápadná, hnědě pruhovaná s šedou hlavou a hrudí. Podobá se samici vrabce, ale má tenký, jemný zobák hmyzožravce. Pomalu cupitá po zemi pod keři a sbírá drobné zbytky.

Vzácnější hosté

Brkoslav severní přilétá ze severu v některých zimách ve velkých hejnech, jindy vůbec. Má chocholku, růžovohnědé peří a na křídlech žluté a červené znaky. Živí se plody jeřabin, hlohů a jmelí. Čížek lesní je malý zelenožlutý pěvec s černou čepičkou u samce. Na zahradní krmítka přilétá v zimách, kdy je málo semen olší a bříz. Na krmítku se může objevit i strakapoud malý, sojka obecná, ořešník nebo straka. Sojky a straky občas plení hnízda, u krmítka jsou ale v zimě běžnými hosty.

Kdo loví u krmítka

Na krmítko se občas zaměří krahujec, malý dravec, který loví drobné pěvce. Útok trvá jen okamžik a pro pozorovatele bývá nečekaný. Krahujec je přirozenou součástí přírody a krmítko nemá smysl kvůli němu rušit. Pomůže umístit krmítko do blízkosti hustého keře, kam se ptáci mohou schovat. Mnohem větším nebezpečím jsou kočky. Krmítko nesmí stát tak, aby se k němu kočka mohla nepozorovaně připlížit, a pod ním nemá být hustý nízký porost, ze kterého kočka zaútočí.

Nemocný pták u krmítka

Pták, který sedí dlouho načepýřený na krmítku, nechá se snadno přiblížit, má slepené oči nebo nemůže polykat, je pravděpodobně nemocný. U zvonků a pěnkav jde často o trichomonózu, u sýkor o infekce očí. V takovém případě se krmítko na dva týdny odstraní, důkladně vyčistí horkou vodou a nechá vyschnout. Ptáci se tak rozptýlí a nákaza se přestane šířit. Na nemocné nebo zraněné volně žijící ptáky se dá obrátit na nejbližší záchrannou stanici pro handicapované živočichy. Seznam stanic vede Národní síť záchranných stanic.

Počítání ptáků u krmítka

Česká společnost ornitologická pořádá každoročně v zimě akci Ptačí hodinka, při které lidé po celé republice hodinu sledují ptáky na krmítku nebo na zahradě a výsledky zapisují online. Stačí vybrat si hodinu v určený víkend, zaznamenat nejvyšší počet ptáků každého druhu, který byl vidět najednou, a výsledek odeslat. Údaje pomáhají sledovat, jak se mění zimní ptačí populace. Počítání je vhodné i pro děti a začátečníky. Nejlepší průprava je naučit se předem deset nejběžnějších druhů z tabulky výše.

Proč na krmítko nikdo nepřilétá

Nové krmítko ptáci objevují několik dní až týdnů. Nejdřív přiletí zvědavé sýkory a za nimi ostatní druhy, které sledují, kde se jiní ptáci krmí. Když je na podzim v přírodě dost semen a plodů, ptáci krmítko využívají méně. Zvýšený provoz přijde s prvním sněhem a mrazem. Pokud se krmítko nepoužívá ani v mrazech, bývá chyba v umístění: je příliš na otevřeném prostoru bez úkrytu, příliš blízko rušného vchodu, nebo v dosahu koček.

Ptáci u krmítka a v budkách

Sýkory, brhlíci a vrabci polní v zimě nocují v dutinách a ptačích budkách. Budka jim v mrazivé noci výrazně snižuje ztráty tepla. Proto je vhodné vyčistit budky do konce podzimu, aby je ptáci mohli využít jako nocoviště. Postup je v článku o podzimním čištění ptačích budek. Ptáci, kteří v zimě navštěvují krmítko, na jaře často zahnízdí v budkách na stejné zahradě. Pozorování pak plynule pokračuje hnízděním.

Záměny, na které si dát pozor

Nejčastěji se pletou samice vrabce, pěnkavy a pěvušky. Vrabčice má silný zobák a jednobarevnou hruď, samice pěnkavy bílé pásky na křídlech a pěvuška tenký zobák a šedou hruď. Sýkora koňadra a sýkora uhelníček se liší velikostí, barvou bříška a bílou skvrnou na týlu uhelníčka. Samice kosa se občas plete s drozdem zpěvným, který má bělavou hruď s tmavými kapkami. Drozd zpěvný ale v zimě u nás většinou nezůstává.

Další návody pro ptáky na zahradě i podzimní práci s dýněmi spojuje rozcestník dýně a ptáci na podzim a v zimě.

Časté otázky o ptácích u krmítka

Který pták chodí na krmítko nejčastěji?

Sýkora koňadra, následovaná modřinkou, vrabci, pěnkavou a zvonkem.

Jak rozeznat koňadru a modřinku?

Koňadra má černé temeno a pruh na břiše, modřinka modrou čepičku a je menší.

Který pták šplhá hlavou dolů?

Brhlík lesní.

Jak poznám samce strakapouda?

Má na týlu červenou skvrnku, samice ji nemá.

Jak rozeznat vrabce domácího a polního?

Polní má hnědou čepičku a černou skvrnu na tváři.

Proč ubývá zvonků?

Kvůli nemoci trichomonóze, která se šíří i přes znečištěná krmítka.

Co dělat s nemocným ptákem u krmítka?

Krmítko na dva týdny odstranit a vyčistit, zraněného ptáka předat záchranné stanici.

Který pták má červený obličej?

Stehlík obecný.

Kdo je jikavec?

Severský příbuzný pěnkavy, který k nám přilétá na zimu.

Kdy u krmítka nejvíc ptáků?

Ráno po rozednění a odpoledne před setměním.

Proč na krmítko nechodí žádní ptáci?

Mohou mít dost potravy v přírodě, krmítko je nové nebo na nevhodném místě.

Co je Ptačí hodinka?

Zimní sčítání ptáků na krmítkách pořádané Českou společností ornitologickou.

Který pták louská pecky?

Dlask tlustozobý.

Chodí na krmítko i dravci?

Občas krahujec, který loví drobné pěvce.