Čtení jako návyk: jak si ho udržet

Skoro každý si občas řekne, že by měl číst víc. Většina lidí u toho zůstane, protože si nastaví cíl podle počtu knih, ne podle toho, kdy a kde by vlastně četli. Čtení je přitom návyk jako každý jiný. Nerozhoduje o něm vůle ani množství volného času, ale to, jestli má v denním rozvrhu pevné místo a jestli je kniha po ruce. Tenhle text popisuje, proč se čtení nedaří udržet, jak si vybrat knihu, kterou skutečně dočtete, kolik číst denně, co dělat s knihou, která nebaví, a jak se čtení vrátit po delší pauze.

Zimní měsíce jsou pro tenhle návyk nejpříznivější částí roku, protože je dlouhý večer a málo důvodů být venku.

Proč se čtení nedaří udržet

První důvod je, že se čte jen tehdy, když zbude čas. Čas nikdy nezbyde, protože ho vždycky zaplní něco jiného. Druhý je špatně zvolená kniha. Náročná kniha, kterou si člověk vybral z pocitu povinnosti, čtení spíš zabije. Třetí je nedostupnost. Kniha v poličce v jiné místnosti se nepřečte, kniha na nočním stolku ano.

Čtvrtý je konkurence obrazovky. Telefon nabízí okamžitou odměnu, kniha odloženou, a v unaveném stavu vyhrává telefon. Pátý je pocit, že se musí číst dlouho. Kdo má představu hodinového čtení, nezačne, když má patnáct minut. Šestý je dočítání z povinnosti. Jedna nudná kniha, kterou člověk odmítá odložit, dokáže zastavit čtení na měsíce.

Kdy číst

Nejspolehlivější je navázat čtení na něco, co se děje každý den ve stejnou dobu. Večer před spaním je klasika, ale má nevýhodu: člověk je unavený a usne po dvou stranách. Ráno u snídaně, v dopravě nebo v poledne během pauzy jsou často produktivnější okna než večer.

Krátké úseky fungují. Patnáct minut denně znamená za rok značné množství přečteného textu. Pomáhá mít definované jedno místo, kde se čte. Tělo si spojí místo s činností. Pravidelnost je důležitější než délka. Deset minut každý den porazí dvě hodiny jednou za čtrnáct dní.

Okno v denním režimu	Výhoda	Nevýhoda
ráno po probuzení	čerstvá mysl	málo času
cesta do práce	čas jinak nevyužitý	hluk a přestupy
polední pauza	přerušení pracovního dne	krátké a nepravidelné
podvečer	ještě dost energie	konkurence domácích úkolů
před spaním	klid a ticho	únava, usínání nad knihou
víkendové dopoledne	delší souvislý čas	jen dvakrát týdně

Jak vybrat knihu, kterou dočtete

Nejdůležitější kritérium je, jestli se na čtení té knihy těšíte. Všechno ostatní je druhotné. Začínat po delší pauze náročnou klasikou je nejčastější chyba. Lepší je kniha, která táhne dějem. Zkouška prvních dvaceti stran je spolehlivá. Pokud se do té doby kniha nechytne, obvykle se to nezmění.

Doporučení od lidí s podobným vkusem funguje lépe než žebříčky. Krátká kniha má vyšší šanci na dočtení než dlouhá, hlavně na začátku. Není žádná povinnost číst to, co je považováno za důležité. Návyk se staví na knihách, které baví.

Kdy knihu odložit

Nedočtená kniha není selhání. Je to rozhodnutí, které šetří čas. Praktické pravidlo je dát knize padesát stran. Pokud po nich nechcete pokračovat, odložte ji. U starších čtenářů se někdy používá pravidlo, že počet stran, které dáte knize, klesá s věkem.

Odložená kniha se dá vzít znovu za rok. Stejná kniha v jiné životní fázi může být úplně jiný zážitek. Dočítání z povinnosti je nejrychlejší způsob, jak se čtení přestat věnovat vůbec. Výjimkou je kniha, kterou čtete z konkrétního důvodu, například kvůli studiu nebo práci.

Papír, čtečka nebo audiokniha

Papírová kniha má výhodu v tom, že nenabízí nic jiného. Nepřijde na ni oznámení. Čtečka je praktická pro cestování a pro čtení ve tmě. Displej bez podsvícení z ní dělá nejbližší náhradu papíru. Čtení na telefonu je nejhorší varianta, protože soutěží se vším ostatním, co telefon nabízí.

Audiokniha není horší forma čtení, jen jiná. Hodí se na činnosti, při kterých jsou volné uši a ne oči. U náročných textů se papír osvědčuje víc, protože usnadňuje návraty a orientaci. Kombinace funguje nejlépe: papír doma, čtečka na cesty, audiokniha při chůzi a domácích pracích.

Forma	Nejlépe se hodí	Slabina
papírová kniha	doma, večer, náročné texty	objem a váha
čtečka	cestování, čtení ve tmě	nutnost nabíjení
telefon	nouzové řešení	soutěží s oznámeními
audiokniha	chůze, úklid, řízení	hůř se vrací zpět
knihovna	široký výběr bez nákupu	termíny vrácení
antikvariát	levné objevy	nahodilá nabídka

Domácí knihovna a kde knihy skladovat

Knihy potřebují místo, ale hlavně potřebují být vidět. Kniha zasunutá v druhé řadě se nepřečte. Rozdělení podle toho, co je přečtené a co ne, je praktičtější než abecední nebo tematické řazení. Nepřečtené knihy se vyplatí držet na jednom viditelném místě. Funguje to jako nabídka, ne jako sklad.

Knihy nemají rády přímé slunce a vlhko. Přímé slunce vybledne hřbety, vlhko způsobí zvlnění a plíseň. Police u vnější stěny v nevytápěné místnosti je nejčastější místo, kde knihy začnou plesnivět. Jednou za čas se vyplatí knihovnu projít a odložit to, k čemu se nevrátíte. Místo je lepší nechat pro to, co teprve přijde.

Kde knihy brát

Knihovna je nejpodceňovanější instituce vůbec. Roční poplatek bývá nižší než jedna koupená kniha. Termín vrácení navíc funguje jako mírný tlak, který čtení pomáhá. Antikvariáty a bazary jsou levné, ale nabídka je nahodilá. To je zároveň jejich kouzlo.

Výměna mezi známými funguje dobře, protože doporučení je součástí předání. Knihobudky ve městech jsou zdroj náhodných objevů a zároveň místo, kam odložit knihy, které už nepotřebujete. Nakupování knih rychleji, než se stíhají číst, je běžná past. Hromada nepřečtených knih působí spíš jako výčitka.

Šest kroků, jak čtení rozjet

Tohle je nejrychlejší cesta od záměru k návyku.

• Vybrat knihu, na kterou se těšíte, ne tu, kterou byste měli přečíst.
• Určit jedno pevné okno v denním rozvrhu, klidně jen patnáct minut.
• Položit knihu na místo, kde v tom okně budete.
• Odložit telefon mimo dosah, ne jen obrátit displejem dolů.
• Odložit knihu, která po padesáti stranách nebaví.
• Zapisovat si přečtené, aby byl vidět postup.

Zápisky a co si z knihy odnést

U beletrie se obvykle nic zapisovat nemusí. U naučné literatury je zápis rozdíl mezi přečtením a použitím. Nejjednodušší metoda je psát si během čtení pár vět na poslední stránku nebo do sešitu. Podtrhávání samo o sobě moc nepomáhá. Pomáhá až přepsání vlastními slovy.

Stačí tři věci z knihy. Snaha zapamatovat si všechno vede k tomu, že nezůstane nic. Seznam přečtených knih s jednou větou u každé je nejlevnější způsob, jak si po letech vzpomenout. U audioknih se zápisky dělají hůř, takže se u naučných témat vyplatí spíš papír nebo čtečka.

Soustředění a krátká pozornost

Potíž se soustředěním nad knihou je dnes běžná a není to otázka inteligence ani vzdělání. Pozornost je zvyk. Kdo je zvyklý na krátké úseky obsahu, potřebuje čas, než se vrátí k delším. Pomáhá začít krátce a postupně prodlužovat. Deset minut bez přerušení je dobrý začátek.

Telefon v jiné místnosti je účinnější než telefon v tichém režimu na stole. Nudné pasáže patří ke čtení. Rozdíl mezi nudnou pasáží a nudnou knihou se pozná až po čase. Čtení je jedna z mála činností, u kterých se soustředění trénuje samo od sebe.

Čtení s dětmi v domácnosti

Děti čtou, když vidí číst dospělé. Je to nejsilnější faktor, silnější než nabádání. Společné čtení nahlas funguje déle, než se předpokládá. I starší děti ho ocení, pokud se nestane povinností. Kniha na viditelném místě v dětském pokoji má větší vliv než plná knihovna v obývacím pokoji.

Výběr má patřit dítěti. Komiks a jednoduchá kniha jsou stále čtení. Návštěva knihovny jako pravidelný rituál funguje lépe než nákup knih jako odměna. Hlavní podmínka je, aby se čtení nestalo trestem ani povinností spojenou se školou.

Návrat po pauze

Přestat číst na několik měsíců je normální. Návrat je jednodušší, než se zdá. Nezačíná se tam, kde jste skončili. Rozečtená kniha z minulé sezony je nejhorší možný start. Nejlépe funguje krátká a strhující kniha, u které se nemusíte nutit.

Snížení laťky pomáhá. Deset minut denně je cíl, který se dá splnit i ve špatném týdnu. Fyzická dostupnost rozhoduje. Kniha na nočním stolku, ne v polici v jiné místnosti. Návrat k jakémukoli opuštěnému zvyku funguje podobně, jak popisuje text o budování návyků.

Situace	Co pomůže	Proč
nemám čas	patnáct minut v pevném okně	čas se najde jen když je určený
nemůžu se soustředit	telefon do jiné místnosti	tichý režim nestačí
kniha mě nebaví	odložit po padesáti stranách	nudná kniha zastaví čtení nadlouho
usínám nad knihou	přesunout čtení dřív	večer je nejhorší okno
nevím co číst	doporučení od podobného čtenáře	lepší než žebříčky
dlouhá pauza	krátká strhující kniha	návrat musí být snadný

Časté otázky ke čtení

Kolik číst denně?

Patnáct minut denně stačí na to, aby se z čtení stal návyk a aby se za rok přečetlo překvapivé množství. Pravidelnost je důležitější než délka jednoho sezení.

Kdy je nejlepší doba na čtení?

Ta, která je ve vašem dni pravidelná. Večer je klasika, ale často nejméně produktivní kvůli únavě. Ráno, v dopravě nebo v polední pauze bývá výsledek lepší.

Jak vybrat knihu, kterou dočtu?

Podle toho, jestli se na ni těšíte, ne podle toho, jestli byste ji měli přečíst. Krátká kniha, která táhne dějem, má vyšší šanci na dočtení než náročná klasika.

Musím knihu dočíst?

Ne. Nedočtená kniha je rozhodnutí, ne selhání. Praktické pravidlo je dát knize padesát stran a pak se rozhodnout. Dočítání z povinnosti zastaví čtení na měsíce.

Je čtečka horší než papír?

Není, jen jiná. Čtečka je lepší na cesty a na čtení ve tmě, papír na náročné texty, kde se často vracíte. Nejhorší je čtení na telefonu, které soutěží s oznámeními.

Počítá se audiokniha jako čtení?

Je to jiná forma, ne horší. Hodí se na chůzi, úklid nebo řízení, tedy na činnosti, při kterých jsou volné uši. Hůř se v ní vrací zpět a hledá.

Proč se nedokážu soustředit?

Pozornost je zvyk a kdo je zvyklý na krátké úseky obsahu, potřebuje čas na návrat k delším. Pomáhá začít krátce a postupně prodlužovat, a mít telefon v jiné místnosti.

Kde brát knihy levně?

V knihovně, jejíž roční poplatek bývá nižší než jedna koupená kniha. Dále v antikvariátech, na bazarech, v knihobudkách a výměnou mezi známými.

Co dělat s hromadou nepřečtených knih?

Nekupovat další, dokud se hromada nezmenší. Nepřečtené knihy působí spíš jako výčitka než jako motivace. Část z nich se dá posunout dál.

Jak si vybrat, co číst dál?

Podle doporučení lidí s podobným vkusem spíš než podle žebříčků. Dobrým vodítkem je i to, co vás bavilo naposledy, a hledání něčeho podobného.

Jak vést děti ke čtení?

Číst před nimi. Je to silnější faktor než jakékoli nabádání. Nechat je vybírat si vlastní knihy, číst nahlas i starším dětem a nedělat ze čtení povinnost.

Jak se vrátit ke čtení po delší pauze?

Nezačínat rozečtenou knihou z minulé sezony, ale krátkou a strhující novou. Snížit laťku na deset minut denně a mít knihu fyzicky po ruce.

Je lepší číst jednu knihu, nebo víc najednou?

Obojí funguje. Víc knih naráz má výhodu v tom, že si můžete vybrat podle nálady, ale zvyšuje riziko, že se žádná nedočte.

Proč mi čtení nejde večer?

Protože jste unavení a čtení je první činnost, u které se to projeví. Zkuste přesunout část čtení do dřívější části dne a večer nechat jen jako doplněk.